To bylo tak…
A tak se našla Martina. Ztracená, dlouho neviděná a nezapomenutelná. Hned bylo jasno. Neviděly jsme se asi tak deset let, naposledy když byl moji DD tak 5 měsíců, pak už nevím. Zmizely jsme si ze života ani nevíme jak.
Těšila jsem se na ní tak, že ani nachlazení mě nezastavilo. Martina byla statečná, takže i když netušila co ji čeká, protože jsem ji to chytře dopředu nevysvětlila, byla připravená na všechno. Nejdřív jsme vytáhli na louku Calvina. Psi lítali, my kecaly a já cvakala. Sluníčko mi zmizelo za mraky a to se na focení při západu slunce teda dost nehodí. Schovala jsem foťák, kecaly jsme a procházeli louku. Když na moment slunce vykouklo povedlo se mi několik skvělých fotek a byla jsem spokojená se svými úlovky.
Vyrazily jsem zpátky, že vyměníme psy za kočku a zkusím vyfotit ještě pár fotek s krásnou černou madam. My jsme to sice všichni krásně zvládly, i pejsci v klidu čekali. Ale číča se rozhodla nefotit a nespolupracovat. To už u focení zvířat někdy tak je, takže jsme kočku nechaly kočkou a šly blbnout se psy na louku.
Byl to krásný večer a ještě lepší setkání po letech. Tady jsou moje foto úlovky:
Tím pro mě, ale práce ještě zdaleka neskončila. Ta pravá výzva za kterou jsem tohle celé spáchala byla teprve přede mnou. Chtěla jsem fotky jako inspiraci na obraz. Miluju editace fotek k dokouzlení nálady a energie okamžiku. Ale nemám ráda fotku vypadající jako obraz a dofotošopovanou ve větším rozsahu. Ale u obrazu bych si mohla hrát ještě víc, doladit všechno podle sebe a nebudu vám lhát ty olejový barvy mi prostě chyběli. Takže jsem roztahala staré olejovky, vytáhla plátno a stojan a vrhla se do díla.
To co se začalo objevovat na plátně mě bavilo, čím dál víc jsem se pokládala do barev a tahů a nechala se vést tvary z fotek. Snažila se zapomínat na staré křivdy z umělecké školy. Opustit staré věty a malovat podle sebe a ne podle učitelů. Neřešit jestli mám talent a jestli náhodu někoho nenapodobuju. Prostě a jednoduše být s barvami já. Nikdy nevím, co ze mě vlastně nakonec vyleze, ale to, co vylezlo tentokrát mě baví a těší. Jestli se vám líbí nebo nelíbí posuďte sami. Nikdy jsem nenamalovala nic tolik já a přesto vím, že je to teprve začátek. Celou galerii Martiny a Calvina najdete tady
