Martina a Calvin

To bylo tak…

A tak se našla Martina. Ztracená, dlouho neviděná a nezapomenutelná. Hned bylo jasno. Neviděly jsme se asi tak deset let, naposledy když byl moji DD tak 5 měsíců, pak už nevím. Zmizely jsme si ze života ani nevíme jak.

Těšila jsem se na ní tak, že ani nachlazení mě nezastavilo. Martina byla statečná, takže i když  netušila co ji čeká, protože jsem ji to chytře dopředu nevysvětlila, byla připravená na všechno. Nejdřív jsme vytáhli na louku Calvina. Psi lítali, my kecaly a já cvakala. Sluníčko mi zmizelo za mraky a to se na focení při západu slunce teda dost nehodí. Schovala jsem foťák, kecaly jsme a procházeli louku. Když na moment slunce vykouklo povedlo se mi několik skvělých fotek a byla jsem spokojená se svými úlovky.